• Konnichiwa.

    Tak jsem včera byla na koupališti. Voda byla ledová, ale příjemně osvěžující. Možná bych tam mohla chodit častěji. Léto se krátí, brzy už bude srpen a pak září.  Slavné září. Jak já se na něj těším nebo spíš, aby už bylo za mnou. Muhaha. V pondělí jedu na Slovensko na dva týdny. Doufám, že se počasí vydaří, abych mohla být stále venku. Já vím, to asi nepůjde.

    Dávám sem jeden klip. Ten anime seriál je fantastický. =) Vřele doporučuju, ale raději trošku staším osobám než dětem. :D Ptáte se proč? Pusťte si ho a uvidíte sami. :D

    Tady je jeden opening:

    Bokusatsu Tenshi - Dokuro-chan

    Přeji příjemnou podívanou. OMFG. ROFL.

    Sayonara.

  • こんにちは! Konnichiwa!

    Dneska přicházím s malou úvahou. Příjemné počtení.

    “Až se na konci poohlédnu za svým životem, nevím, jestli se pod něj podepíšu.”

    Chtěla jsem psát o svém životě, ale nakonec jsem se rozhodla, že to škrtnu.

    Zjistila jsem, že jsem srab. Nemám sílu zhodnotit svůj život. A navíc, je to příliš soukromé, ale s tím se spíš omlouvám ze své slabosti.

    O čem tedy dnes budu psát? Chělo by to nějakou inspiraci, abych napsala plnohodnotný článek. Ale ta nepřichází a nepřichází, tak si tu tak tlachám nadarmo. Ale? Už vím, budu psát o paní Osamělosti.

    Přichází za mnou každý den. Ponejvíce večer. Tmu přímo miluje, je to její doba. Ta, kterou já nesnáším. Co je vlastně osamělost?
    Je to, když večer usínáte a nemáte nikoho po boku. Je to, když ráno vstáváte a hledíte na vedlejší prázdnou matraci.
    Je to, když ráno snídáte a druhá sklenka zůstává prázdná. Je to, když jdete na procházku a nemáte komu říct, co vás dnes potkalo. Je to denní i noční snění, bez nikoho, bez probuzení.
    Snad za celý život potkával ji každý. Musel. Ve své podstatě, je každý Sám. Každý žije svůj život za sebe. Ať chcete nebo ne, v mnoha okamžicích jste sami - osamělé bárky na moři. I umírat budete sami. Nikdo to za vás neudělá. Ano tuto velkou věc, na kterou zůstáváte neradi sami. Upřímně, bojím se být sama a zároveň jsem sama každý den. Někdy Vás to vzrušuje, dodává pocit, že jste silní, když dokážete být sami se sebou a spokojeni. Ale někdy vás to tíží. A to je ten okamžik, kdy máte v srdci díru. Nevyplněnou, prázdnou díru. Po někom, po něčem, co Vám chybí.
    A co chybí mně? Je toho spousta. Nejvíce však lidé. Ano bez těch si nedokážu představit svůj život, a přitom i oni mě nechávají osamělou. Osamělost může býti dar i utrpení zároveň. Ten, kdo se se sebou ještě nesmířil může trpět velice. Ale i ten kdo je se sebou spokojený občas trpí. Protože Vám stále někdo(něco) CHYBÍ.
    Já se s tím peru už dlouho, ale ten pocit osamělosti mě přerůstá. CHYBÍ mi toho tolik, že jediným řešením, zdá se mi, je přestat lpět. Přestat mít touhu. Ale co je člověk bez Touhy? Kam směřuje, co tu chce?
    A to je to. On snad ani nic nechce. Snad nějaký asketa, snad nějaký poutník dokáže takto žít. Bez chtění a lpění. Nejsem jím - bohužel. A nikdy nebudu. Zdá se mi to trochu masochistické.
    Přeji Vám, aby jste se v sobě dokázali najít. A vypořádali se s osaměním. Někdy je to boj, někdy je to výhra.

    さようなら. Sayōnara.

  • Být s Tebou navěky,                                                                                                                                                 to bych si přál.
    Krásný to pocit,
    v srdci mě hřál.


    Ale Ty musíš pryč.
    Zmizíš mi s nadhledem.
    Navěky slovo je,
    být spolu nesvedem.

    Chtěl bych být motýlem.
    A křídla roztáhnout.
    Na koni sedět.
    Do dáli hledět.
    A uzdu utáhnout.

    Chtěl bych být pavoukem.
    Své sítě příst.
    U stolu sedět,
    a s Tebou jíst.

    Marné je slovo.
    Marné jsou věty.
    Být s Tebou přál bych si.
    Tam býti, kde Ty.

  • Chybíš mi, chybíš mi, čemu se divíš?

    Chybíš mi, chybíš mi, už zase mizíš.

    Příliš krásná na to, aby znala opravdový milování.

    Příliš krásná na to, aby uschla na mých vlhkých dlaních…

    Milá P.,

    Píšu Ti dopis, který si zřejmě nikdy nepřečteš. Dám ho do lahve a vhodím do moře. Ať si pluje svobodně ve volném prostoru někam daleko, tak jako odplula sis Ty. Zbývá nám ještě jedno jediné  krátké setkání, a pak? Zmizíš navěky.

    Znám Tě, no bude to už tak pět let. Už tehdy ses odlišovala od ostatních nejen svým půvabem a krásou, ale také srdečností a vtipností. Chytré poznámky, vtipné, ostré glosy, to bylo Tvoje.  Když po Tobě někdo střílel slovami, dokázalas ho vždy uzemnit. Vždy, když jsi vešla do místnosti, sálala z Tebe jakási majestátnost. Ohromnost. Velkolepost. Jak moc jsem si přála mít Tvoji duši. Obdivovala jsem Tvoji paměť, kolik sis toho dokázala zapamatovat. Obdivovala jsem Tvou chytrost. Neměla obdoby. Obdivovala jsem Tě celou. Jsi velká osobnost. Na takové se nenaráží každý den. Bylo snadné mít Tě v oblibě…snad většina má Tě v oblibě. Ale dnes už nejde o oblibu. To, co Tys zanechala v mém srdci a mé mysli, nezanechalo příliš mnoho lidí. Jsi diamant, tak třpyť se pro radost ostatních dál. V mém srdci po Tobě zbude jen velká nezalepitelná díra. A taky místo, místo, které vždy bude patřit jenom Tobě. Možná jsem pro Tebe neznamenala moc, ale Ty pro mne všechno. Nesnesu pomyšlení na odchod.

    Přeji Ti, abys dostala to, po čem v životě toužíš.  Abys měla vždy při sobě lidi, které tam chceš mít. Musím to říct, ač nerada. Už se to totiž blíží. A až to bude pryč. Řeknu jen: Game over.

    S láskou Michaela.

    P.S.

    Nothing’s gonna change my love for you!

    You ought know by now how much I love you!

    One thing you can be sure of

    I’ll never ask for more than your love!